Blog

Mnohé novoroční oslavy byly bujaré, ale to nic nemění na tom, že 8.1.2020 byl nakonec fakt podepsán zákon o realitním zprostředkování (ZRZ). Rozhodně je to skvělý krok pro kultivaci realitního trhu v Česku. Nejenom proto, že každý chlap ví, že ZRZ je ZRZ. Pokud jste se teď alespoň pousmáli čtěte dál. Jinak asi neztrácejte čas. Tohle je totiž jen syrový a superstručný výčet pro obyčejné lidi. Zákon nezákon, lidská stránka věci má pro mě zásadní hodnotu.

Takže ZRZ. Mohlo by se zdát, že se toho dost změní. Bude to opravdu tak? Uvidíme. Tady sčot toho nejzásadnějšího:

Vázaná živnost.
Pro realitní zprostředkování by měli být makléři nově dostatečně vzdělaní, certifikovaní nebo mít praxi. Celé se to dá nahradit odpovědným zástupcem, stejně jako u každé jiné vázané živnosti.

Vyjádření Realitního makléře v Ostravě?
Mi se to dobře kecá. Praxi mám osmiletou, certifikován jsem u České společnosti pro jakost a vzdělání stavebně technického oboru mi taky nechybí. Dá se doufat, že ubyde nováčků valících se za snadnými penězi, což v zásadě nemůže být špatně.

Bezúhonnost.
Ubude zlodějů. Těch pravomocně odsouzených určitě. Platí to stejně tak u eseróček, které musí mít bezúhonného skutečného vlastníka. Dokladuje se klasicky výpisem z rejstříku trestů.

Vyjádření Realitního makléře v Ostravě?
Nekradu. Jako malý kluk jsem to zkusil, týden nespal, po tátově výprasku si měsíc nesedl a od té doby dobře vím, že slušný člověk trestnou činnost nepáchá.

Smlouva.
Musí být písemná. Může být třeba sepsána v hospodě na tácku, protože pokud obsahuje, co obsahovat má, nelze namítat neplatnost pro nedostatek formy. Exkluzivky max. na půl roku nebo s výpovědní lhůtou jeden měsíc.

Vyjádření Realitního makléře v Ostravě?
Když jsem to oznámil letitým zákazníkům, museli jsme se na to jet chlapsky připravit na svahy Rakouských alp. Ale pak mi dali za pravdu, že na začátku jsme podepisovali každou blbost. Písemná smlouva je skvělá. Pro mě má největší hodnotu to, co řeknu, ale z bolestných zkušeností vím, že kovbojů už je dneska málo. Realitní makléři, co za něco stojí s vámi budou dál uzavírat exkluzivní smlouvy na relativně krátkou dobu, během které ukážou, že jsou tou správnou volbou. A protože jsou, tak jim nakonec rádi zaplatíte. A o to jde ne?

Pojistka.
Realitní zprostředkovatel musí být v průběhu výkonu své činnosti pojištěn. Poměrně velkoryse a zároveň s relativně nízkou spoluúčastí. Na žádost zákazníka je makléř povinen existenci pojistné smlouvy do doložit.

Vyjádření Realitního makléře v Ostravě?
Mnoho srovná běžná pojistka na blbost, ale povinné pojištění osob, které často nakládání s veškerým a jediným majetkem člověka není třeba okecávat. Ikdyž je to drahé je to dobře.

Úschova peněz.
Úschova peněz je u realitních zprostředkovatelů stále možná, ale už ne tak punkově jako kdysi. Dnes musíte výslovně požádat a chtít, aby vaše peníze byly uloženy u zprostředkovatele. Ten je musí mít na zvláštním účtu.

Vyjádření Realitního makléře v Ostravě?
Někdo prostě potřebuje adrenalin. Vyskakování některých gigantů, že to je vlastně mrhání penězi zákazníků za úschovy a neuvěřitelná sprostota, vnímám jako projev naštvanosti. Přece jen když držíte na účtech takovou raketu, už to měsíčně slušně sype. A teď to bude těžší. Konečně ať si svoje peníze každý schovává, kde chce. Já peníze svých zákazníků v úschově nemám a nikdy mít nebudu.

Provize.
Makléř si o ni nesmí říct dříve než podpisem realitní smlouvy. Taky není tajná a na žádost zákazníka musí být makléřem sdělena.

Vyjádření Realitního makléře v Ostravě?
Provize je nediskutovatelná a zasloužená, pokud zprostředkovatel dělá to, co dělat má.  Podpis realitní smlouvy (rozumějte kupky nebo jiné smlouvy) nutně neznamená dokončený případ. Takže provizi si vždycky vezmu až potom, co se stane, co se stát mělo. Nejčastěji po převodu nemovitosti na nového vlastníka a vyplacení peněz na účet zákazníka.

Tohle je článek pro vás všechny, co se mě na prohlídkách bytů a domů ptáte už mezi dveřma: „Umřel tady někdo?“ Je to článek veskrze nerealitní, byť s realitami velmi úzce souvisí. Tahle otázka ve mně vyvolává hodně emocí, většinou ne úplně pozitivních.

Ta otázka je vždycky stejná: „Umřel tady někdo?“ Ne „Zabili tady někoho?“ nebo „Spáchal tady někdo sebevraždu?“ ale „Umřel tady někdo?“

Vůči dotazu: „Stala se zde nějaká tragédie?“ vůbec nic nemám. To je v pořádku. Pro někoho je důležité, aby nežil v místě, kde se stala nějaká tragédie.

Moji milí čtenáři. Nevím, jaké jste věkové skupiny, vyznání, barvy pleti nebo národnosti. Protože čtete, tak pravděpodobně umíte číst, psát a umíte česky. Proto se vás mohu zeptat s klidným svědomím: „Umřel vám někdo?“

Umřít je nemilá povinnost každého z nás. Věřte mi, nevyhnete se tomu ani vy sami. Přemýšleli jste nad tím, jak by to mělo proběhnout?

Já třeba jo.

Nebylo to nic ve smyslu: „Hele, Toníku, blíží se to, tak žádný cavyky. Necháš se pěkně odvézt do nemocnice, pošleš všecky domů, aby tuhle smutnou chvíli nemuseli pamatovat do konce jejich dní a pěkně v klidu si tu umřeš sám, nastřelenej dost na to, aby ti to bylo celý jedno.“

Probíhalo to dost jinak.

Hlavně ať je to co nejpozději! Hlavně ať je u toho moje rodina, kterou miluji a je mým sobeckým přáním, aby měla dost sil mě na mé poslední cestě vyprovodit. Chtěl bych, aby to bylo v prostředí, kde se cítím dobře. Chtěl bych odejít s pocitem, že odcházím odněkud kde patřím a bez mě už to nikdy nebude stejné. Také bych chtěl odejít s pocitem, že odejít je v pořádku.

A tady to máte. Protože patřím domů. Doma je na Parcelníku. Parcelník je dům za hodně peněz a je mi úplně jedno, jestli po tom co umřu bude za míň. Tak Ať.

Proto na dotaz: „Umřel tady někdo?“ chci velmi často odpovědět: „Ano, já doufám.“

Ať už to budete vnímat jako sebeabsurdnější pojetí, pro mě to znamená, že v tom místě to někdo měl rád, měl tam domov a umřel tam, protože se mu dostalo té pocty být jedním z mála kdo mohl umřít doma. Víte, kdysi bylo běžné, že lidi umírali doma. Dokonce ještě dlouho po jejich odchodu doma zůstali a byla tam s nimi i celá rodina. 

Je absurdní koupit starý dům a domnívat se, že v něm nikdo neumřel. Byt stejně tak. Mnohá sídliště stojí čtyřicet, padesát a množná i více let. Je velmi dobře možné, že každý, kdo v době jejich postavení měl 20+ mohl umřít právě doma. A třeba docela nedávno.

Není to dlouho co jsem přišel oba prarodiče. Děda svůj boj s nemocí prohrál doma. Na svou poslední cestu se vypravil ve svém nejmilejším oblečení, hladce oholený, upravený a klidem ve tváři. Měl obrovské štěstí, protože bez obětavosti rodiny by se na ni vypravil v bílém andělíčku.

Položení otázky „Umřel tady někdo“ vnímám jako neúctu k člověku, k životu i k místu.

Zkuste si příště vzpomenout na tyto řádky, podívat se na to jinou optikou a odpovědět si sami: „Doufám, že ano a doufám, že tu výsadu budu mít také.“

Za všechny naše zemřelé Vám slibuji, že pokud se v nemovitosti nestala žádná tragédie, určitě Vás nebudou chodit strašit. Pokud by mohli cokoli udělat chodili by s vděčností navštěvovat své pozůstalé.

Užívání bytu s sebou nese nemalé náklady. Chcete se vyhnout nedoplatkům nebo konfliktům týkajících se ročního vyúčtování? V tomto článku se dozvíte jak účtovat při prodeji nebo pronájmu správně.
Číst více